NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
David Kiblerů je prostě nepoučitelný. Po úmrtí bubeníka a rozpačitém tápání mezí trapností a snahou o vtip na The Age Of Clitoral Decay jsou tady Lividity s oživenou sestavou – a zřejmě se svým doposud nejlepším počinem od doby dema Rejoice In Morbidity. Že je novinka stále dostatečně „oplzlá“ zjistíte hned v úvodu, kdy zazní jedno z obligátních inter. Je jich tentokrát možná o něco méně, ale milovníku Fetish For The Sick se jistě rozzáří tvář, když uslyší věci jako Second Cumming ( Pussy Lover part II), Snack Size Tits, Anal Autopsy, Coated With My Semen a nebo ligové hlášky před čtyřkou A Womans Place Is On My Face…
David Kiblerů se prostě nezměnil. Změnila se ovšem zvuková kvalita nahrávky, a to tak, že vzestupně. Jinak hudba Lividity opět není ničím výjimečným. Je to prostě upřímně a s nadšením zahraný, avšak nijak komplikovaný nebo na originalitu si hrající death/grind. Lividity jsou především zábava. Je tomu tak pro ansámbl samotný a mělo by to tak být i pro jejich příznivce. Koneckonců všech devět kousků šlape kupředu vesele a s nevtíravou přímočarostí. Pánové Dave a Matt tradičně kombinují své skřeky, kytary jsou možná jednodušší a víc old school než dřív (ale lépe zahrané) a sympaticky odkopané, avšak nikterak zběsile kupředu se ženoucí bicí jednoduše fungují. Jinak ovšem nic nového od Lividity nečekejte. Snad jenom to, že když je to potřeba, umějí pánové i vhodně a chytlavě zpomalit a dát si trošku „voraz“… ono to pak zní i trochu víc staroškolsky, ale především přehledněji. Milovníky Fetish For The Sick jistě potěší i obal od stejného autora, který je stejně přiblblý jako ten starý. Inu co naplat – nic nového nečekejte. Přesto je ale …´til Only The Sick Remain upřímná deska, a to je nakonec hlavní deviza Lividity.
8 / 10
Matt Bishop
- vokály, kytara
Dave Kibler - Guitar, Backing Vocals
- kytara, vedlejší vokály
Aaron Heath
- basa
James Whitehurst
- bicí
1. T.L.C. (Tight 'Lil Cunt)
2. Coated With My Semen
3. Unrelenting Homodical Obsession
4. A Woman's Place Is On My Face
5. Second Cumming (Pussy Lover Part 2)
6. Snack Size Tits
7. Anal Autopsy
8. Fetal Scabs
9. Conception Through Ingestion
...'Til Only The Sick Remain (2002)
The Age of Clitoral Decay (2000)
Show Us Your Tits(live) (1998)
Fetish For The Sick (1997)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.